Čtenářům se v roce 2007 dostala do rukou první kniha s názvem Bar micva, v níž měli možnost seznámit se s chytrým, ale poněkud sobeckým a samolibým kocourem váženého alžírského rabína. Zápletka prvního dílu se začíná utvářet v momentě, kdy kocour sežere mluvícího domácího papouška a získá dar lidské řeči. Ukáže se, že už dlouho umí nejen číst, ale také překvapivě dobře rozumí lidským duším a citům. Dokonce se zamiluje do krásné rabínovy dcery Zlabji. Její otec je však nespokojen s kocourovým pochybným morálním vlivem na dívku. Aby mohl nadále setrvat ve společnosti milované paní, rozhodne se kocour konvertovat k judaismu. Jeho přerod v téměř lidskou bytost mu však přináší i zcela lidské starosti. Tím začíná série krátkých epizod dotýkajících se všech pro člověka podstatných věcí: lásky, smrti, sexuality i náboženství.
Druhý díl opět zavádí čtenáře do meziválečného Alžírska a představuje několik nových postav. Objeví se tu rabínův bratranec Malka, neohrožený svůdce žen, se svým ochočeným lvem, arabský šejk Mohamed Sfar s oslem, co umí zpívat zhudebněné básně svého pána, či mladý a pohledný rabín z Paříže, který zřejmě přijíždí starého rabína vystřídat. Ve snaze svému pánovi pomoct se kocour uchýlí k použití svatokrádežného kouzla a přijde o svou schopnost používat lidskou řeč. A není to jediná krutá rána osudu, která na hlavního hrdinu v tomto díle čeká. Vlastním jádrem obou dosud vydaných knížek není ani tak dobrodružstvím nabitý děj, jako spíše podmanivě vykreslená atmosféra, poetická hravost, humor a reflexe. Hlavní postavou, vypravěčem a glosátorem všeho dění je tu bezejmenný kocour, který s neobyčejným intelektem, ale i náležitým zvířecím odstupem dokáže prohlédnout faleš, bouří se proti projevům nesnášenlivosti a upozorňuje na absurditu dogmat monoteistických náboženství. Ostatně kritické myšlení, ironie a obrazotvornost jsou mu vlastní. Jak uvádí v předmluvě k druhému dílu francouzský herec, spisovatel a humorista Mohamed Fellag, je totiž spřízněn s kocourem Alberta Cohena, který je zase vzdáleným bratrancem kocoura Groucha Marxe.
Příběh, postavený na zdánlivě fantaskní zápletce, skýtá autorovi možnost zabývat se židovským náboženstvím a arabskou kulturou v Alžírsku - tématy, která komiksová tvorba nezná, ale klasická beletrie ano. Valnou část obou příběhů tvoří filosofické a teologické debaty na různá témata, dočkáme se například brilantního výkladu rozdílu mezi západním (řeckým) a východním (židovským) myšlením. Židovství je tu představeno způsobem, který je mu nejvíce vlastní: v otázkách, pochybnostech, břitké diskusi. Joann Sfar předvádí hluboké znalosti konkrétních detailů i základních kamenů judaismu, křesťanství i západní filosofie a především schopnost proniknout až k jádru věci. Vtipný, chytrý a originální grafický román je směsí poezie a krutosti, situační komiky, oslnivých řečnických a teologických soubojů i hravé ironie a mrazivých postřehů. Mimochodem se zde projeví i francouzská liberálnost: v otevřeném kocourově dorážení, jak to je u Židů s masturbací, nebo v návštěvě nevěstince.
Jedinečná je také vizuální stránka. Harmonicky pestrá barevnost, dynamické, silně stylizované kresby s množstvím detailů a sugestivní orientální atmosférou zpřítomňují sefardskou diasporu, promísenou se západním světem v Alžíru, který před druhou světovou válkou patřil Francii. Její obraz je podán velmi živě a zároveň s určitou nostalgií po časech relativně harmonického soužití Židů, Arabů a Francouzů. Rabínův kocour však především vzdává hold tradičnímu světu orientálních Sefardů, jejichž kultura bývá často zastíněna známějšími Aškenázy.
Rabínův kocour není zdaleka autorovou prvotinou. Joann Sfar se narodil v roce 1971 do francouzské židovské rodiny, absolvoval Akademii výtvarných umění v Paříži a současně získal diplom z filosofie. U nás je poměrně známý Donžon, bláznivá hrdinská fantasy, kterou Sfar vymyslel společně s Lewisem Trondheimem. Aktuálně pracuje na sérii Černé olivy o životě židovského chlapce v době Ježíšově. Počty jeho realizovaných alb, ať na postu scenáristy, nebo výtvarníka, se přiblížily padesátce.
Nástrojem důležitějším grafického ztvárnění je pro Sfara fabulace. Píše daleko rychleji, než stačí kreslit, a to ho nutí dělit se o své příběhy s kreslíři, kteří jsou mu blízcí, ale také směřovat ke stále jednodušší, rychlejší, dynamičtější kresbě, v níž hraje roli jedině srozumitelnost bez estetizujících efektů.
Záleží na čtenáři, zda bude na Rabínova kocoura pohlížet jako na osobitý exkurs do judaismu, fascinující záznam proměny zvířete v myslící, ale morálními pravidly stále nespoutanou bytost, nebo jej bude vnímat spíše jako důležité poselství o potřebě tolerance a úcty mezi etniky, kulturami a náboženstvími. Na každý pád zůstane dílo pestrým obrazem skutečného života se všemi náležitostmi: melancholickými, krutými i divoce radostnými momenty; obrazem, který pobaví svou věrohodností a důvtipem.

Francouzský tvůrce Joann Sfar se pohybuje mezi autorským komiksem a občasnými příklony k mainstreamu. Série Rabínův kocour, z níž letos vyšel česky už druhý díl, patří někam doprostřed. Má sice formát francouzských masových komiksů, zároveň si však drží Sfarovu nekonvenční, jakoby neohrabanou kresbu, a ani obsah a téma (život ortodoxních židů v Alžíru mezi světovými válkami) není zrovna pro teenagery. Sfar prolíná civilní pohled na život místního rabína s pohádkovými motivy, líčí starosvětskou atmosféru i komplikované obřady a zvyky; to vše lehkým stylem s jemným, u nás bychom řekli poláčkovským humorem. Epizoda Malka, král lvů přivádí do kocourovy rodiny bratrance, který si ochočil lva, a mladého francouzského rabína, který okouzlí kocourovu paničku. Taky tu dojde k jednomu zázraku, který má ovšem pro kocoura, jenž v minulém díle získal schopnost mluvit s lidmi, poněkud neblahé důsledky.