Předložit na začátku třetího tisíciletí českým dětským čtenářům jako hlavního hrdinu obrázkové knihy krtka vyžaduje jistou odvahu. Snad proto je v knize Jana Hlaváče (text) a Jitky Petrové (obrázky, design a animace) pro jistotu krtků rovnou pět (ne šest, jak mylně naznačuje obálka). Bratři (ne bratranci, jak napsal nějaký popleta na obálku) Hloubal, Nosomír, Blátoslav, Kulík a Hlinek jsou postaveni před prostou životní situaci: mají se sejít, aby oslavili Hloubalovy narozeniny. Kvůli setkání však každý musí překonat nějakou překážku: napsat dopis, sehnat dárek, přeplavat řeku. Při té příležitosti narazí i na krtčí limity - např. přijdou na to, že neumějí létat nebo že jim nechutnají třešně. Nejpozoruhodnější z pětice krtčích charakterů je Kulík: "Kulík nebyl hloupý krtek. Jen se bál přemýšlet." Hrdina posedlý obavou, že se mu z přemýšlení zavaří hlava, není schopen dokončit žádný úkon a jeho epizoda je v celé vtipné knize rozhodně nejvtipnější a nejnapínavější.
Z naznačeného je zřejmé, že o krtky v Krtčích výletech tak docela nejde. Tím méně v přiložené počítačové hře. Děti od čtyř do sedmi let jsou v ní vlastně připravovány na regulérní životní situace: něco složit, spolupracovat, projevit postřeh a překonávat překážky; ale také zneškodnit škůdce a vyhnout se silnějšímu agresorovi. Ve výborně animovaná hře (ve verzi české, anglické i francouzské) však mohou děti čelit i totální bezvýchodnosti. Kéž je utěší, že přeskákat po pohyblivých choroších v dutině stromu se nepodařilo ani několika protřelým hráčům z řad dospělých.

Autor knihy je novinář a spisovatel Jan Hlaváč. Ten v krátkých příbězích jednoduše a přesně navozuje atmosféru pospolitosti. Krtek Hloubal si usmyslí, že by bylo dobré společně oslavit narozeniny. Každý z pěti sourozenců žije jinde, dlouho se neviděli a třebaže mají odlišné vlastnosti a dovednosti a musí překonat i nějakou jinou, zdánlivě nepřekonatelnou překážku. Třeba musí napsat dopis, sehnat dárek, přeplavat řeku, dokončit nějakou započatou činnost, přitom poslední z nich se musí především odhodlat. Autor textu Jan Hlaváč se však spolu s Jitkou Petrovou nespokojili s antropomorfizací postaviček, ale výtvarnice připravila obrázky, design a animaci, společně propojili obraz a hravý text, takže v závěru knihy dojde k setkání v jedné noře, ale začíná se i další samostatný příběh formou počítačové hry. Pět krtků se rozhodne postavit vzducholoď. Každý musí obstarat jednu součástku a vypravit se za ní na určené místo, potkávat se s nejrůznějšími bytostmi, přesvědčit je a zvítězit. Po splnění všech úkolů se spustí outro – závěrečná animace a krtci odlétají na první společný výlet svého života. Vznikl tak interaktivní komplex a kniha se stala estetickým objektem s vtipnou, osobitou atmosférou, založenou na situační komice, herních postupech a úžasné životní podnětnosti. Počítačové zpracování kreativně rozvíjí čtený příběh. Děti tak získávají praktickou zkušenost a mohou se opírat o znalost zobrazovaných objektů a příběhů, o znalost literárního zdroje, konkrétních témat a vizuálních konceptů, navíc je řada postupů podmíněna osobním přístupem, protože hráč si sám vybírá, co se stane nejdřív a na co se zaměří později.