Knihy pro děti jsou v době malého českého babyboomu čím dál žádanější, což prospívá původní tvorbě i několika specializovaným nakladatelstvím. Produkce malého Baobabu byla mezi nimi považována spíše za elitní, určenou intelektuálněji založeným rodinám. Již delší dobu to však neplatí a zejména překladové tituly Baobabu jsou obecně srozumitelné a atraktivní pro všechny. Naposledy pohádkový příběh populárního norského autora Erlenda Loea nazvaný Ryba (179 Kč). Vypráví o nakladači z přístavu, který jednoho dne objeví ohromnou mrtvou rybu, a když se k ní nikdo nehlásí, naloží ji na svou multikáru, přidá ženu a tři děti a vyrazí s ní jako neubývajícím zdrojem potravy na cestu kolem světa. Autor se příliš neomezuje přírodními zákony a geografickými vzdálenostmi a provede své hrdiny mnoha kontinenty včetně Antarktidy (chybí jen Austrálie). Jednotlivé postavy přitom rozlišuje mírně bizarními charakteristikami (nejstarší syn ustavičně cucá limonádu), vypráví jednoduchým jazykem s mnoha dialogy a nezatěžuje žádnými edukativními úmysly.

Kurtova práce je jezdit po přístavišti s multikárou. Jednoho dne najde obrovitánskou rybu. Nikdo neví, co si s rybou vlastně počít. Ryba znamená komplikace. A tak si Kurt smí vzít rybu domů. Kurt má radost, stejně jako celá jeho pětičlenná rodina. A protože Kurt ani jeho žena tím pádem nemusí vydělávat na jídlo, rozhodnou se, že spolu s dětmi vyrazí poznat svět.
Takto nějak by se dal shrnout děj Ryby, knihy stále populárnějšího norského autora Erlenda Loea, jež byla jako třetí v pořadí přeložena do češtiny. V Norsku již vyšla o Kurtovi a jeho osudech celá pětidílná série, jeden z dílů byl dokonce zfilmován. U nás je však Ryba první z autorových knih, která je určena především dětskému čtenáři. Ačkoli - i v ostatních Loeových románech jsou hranice mezi světem dětským a dospělým někdy stěží rozeznatelné. Hrdi¬nové se často nechovají zrovna „rozumně“, naopak úlevu a formu útěku z materiální a příliš racionální společnosti hledají právě v jisté míře naivity. Mladý hrdina autorova nejúspěšnějšího románu Naivní. Super, náhle propadá nečekané depresi a bilancuje svůj dosavadní život pomocí míče a zatloukačky. Podobně Doppler, čtyřicetiletá ústřední postava Loeova stejnojmenného románu, má plné zuby lidí, jejich starostí, „pilnosti“, hypoték a italských dlaždiček. Proto odchází bydlet do lesa, aby zde sdílel stan s losím mládětem a vyřezával totem...
V Rybě je však přece jen jasné, že cílovým čtenářem má být tentokrát opravdu dítě. Svět, který byl v dřívějších autorových románech možná absurdní, ale stále reálný, je nyní nahrazen fantazií, v níž je vše možné. Cestovat přes oceán na rybě, kam se rodina nastěhuje i s multikárou, postavit záchod v letadýlku v Antarktidě nebo si jen tak zajet do Indie do kina.
Co nám chce Ryba vlastně sdělit a předat? Především je to asi pocit skromnosti a radosti ze sdílení - proč by se člověk měl neustále pachtit s cílem vydělávat peníze, když má najednou dost jídla na několik měsíců pro celou rodinu? A proč se o rybu nepodělit s lidmi, které při své pouti potká? Je zde obsažena radost z výpravy za dobrodružstvím, ale také nemenší radost z toho vrátit se domů, vědět, kde je moje místo.
Na Loeových románech je zvlášť sympatické to, že nás obklopí laskavý svět, v němž si hrdinové můžou zvolit, kam jejich cesta povede, ať už jsou malí, nebo ne. Nic není předem pevně dáno a není nutné, aby člověk kopíroval to, co dělají všichni kolem. Pocit svobody, kdy jsou jak dítě, tak dospělý vnímáni rovnoprávně, bez zásadních omezení a striktních příkazů, působí velmi pozitivně a útěšně. Pocity a přání dětí nejsou ignorovány, naopak se s nimi počítá a mají důležitou váhu: „Je to nejkrásnější jméno údolí, jaké Helena kdy slyšela. Tady chci bydlet, až budu velká, řekne. Až budeš velká, můžeš bydlet, kde budeš chtít, řekne Anna-Lisa. A to je na tom bezva, být velký.“
Svět autorových hrdinů však není jenom optimistický a radostný, Kurtova rodina zažívá i méně příjemné chvíle, nedorozumění a hádky. Nicméně i v nich je něco laskavého, je v nich ukázáno, že i ony jsou nedílnou součástí vztahů a každodenního života. Ze i lidé, kteří se mají rádi, si občas tak úplně nerozumí, že mají svoje slabosti a nálady. Není to ale žádná tragédie, za chvíli se věci dají zase do pořádku: „Všichni jste pitomci, přidá se Bud. Já si to taky myslím, řekne Kurt. Chováte se všichni jako malé děti, napomíná je Anna-Lisa. Sama se chováš jako malé děcko, odsekne Kurt.“ Ryba rozhodně nepatří mezi knihy, které by zaujaly jen určitou věkovou skupinu čtenářů, a dalo by se říci, že tvoří jakýsi most spojující generaci dospělých a dětí. Co si v knize najdete a co si z příběhu odnesete, bude tedy nejspíš záležet na vašich čtenářských i životních zkušenostech, názorech a očekáváních. Jedno je však jisté - toho, co se zde najít dá, není rozhodně málo