Že v současnosti včelařů, respektive včelstev kriticky ubývá, to je stará vesta. Čas od času se o tom objeví noticka v novinách nebo si zažehrá v televizních zprávách sadař, jenž zůstal vinou nedostatečného opylení bez úrody, a tím to hasne.
Kniha Ilustrované včelaření je pokusem změnit to. Bez přehánění, po jejím přelouskání mohou mladí čtenáři začít sami včelařit. Po odborné stránce je dokonalá. Občas je sice poznat, že francouzský autor Yves Gustin vychází z trochu odlišné tradice, než je naše středoevropská. (,,,)
Poeticky znějí laikům slova jako poroje, klát, voští, sluneční tavidlo, mateří mřížka, přelarvovací lžička, česno anebo medomet. Co znamenají, je tu vysvětleno názorně a elegantně kombinací osobitých černobílých ilustrací, jež podle potřeby přejdou v komiks a ten ve stručné encyklopedické heslo, a někteří už možná kroutíte hlavou - proč recenzovat odbornou knihu v literární rubrice? Protože v Gustinově pojetí se odborná kniha proměnila zároveň v knihu uměleckou. Navíc díky ní nemusíme chodit obrněni v kukle a s dýmáčkem v ruce do včelnice a obávat se pigára, i včelaření zprostředkované četbou může být úchvatná záležitost.
Včelařem z donucení Své by nám o tom pravděpodobně řekl Karel Havlíček Borovský. Za konfinace v ospalém maloměstě Brixenu se v hostinci U Elefanta z nudy začetl do jakéhosi včelařského časopisu a v tu ránu včelaření propadl. Objednal si veškeré tehdy dostupné publikace, a protože neměl možnost pořídit si úly, stal se alespoň včelařem teoretikem. Nicméně povaha se nezapře, ihned se chytil tehdy nových metod a vehementně se o ně přel v dopisech se svým bratrem Františkem, sice letitým praktikem, v Havlíčkových očích však ustrnulým rutinérem...
Další spisovatel Vilém Mrštík se živil jako profesionální včelař. Dokonce byl zvolen předsedou Včelařského spolku okresu Klobouckého a ke včelám si došel i pro svoji tragickou smrt. Prostě včelaření s literaturou k sobě mají blízko. V Gustinově Ilustrovaném včelařství srůstají dokonce v jeden plást.