Vypadala trochu jako Greta Garbo. Anna Ludmila Langerová, manželka slavného legionářského spisovatele a dramatika Františka Langera, byla v pražských literárních kruzích pověstná humorem i krásou. Nyní se vrací v knížce Hovory s Aničkou - škoda jen, že jsou hlavní aktéři už mrtví.
V šedesátých letech odešel Langer, v devadesátých Langerová, před čtyřmi lety Viktor Fischl, jenž Aniččino vyprávění zaznamenal. V knize z nakladatelství GplusG na ni vzpomíná jako na „krásného motýla roznášejícího pel radosti“.
Rozhovor je to přerušovaný a vedený často na dálku mezi Prahou a Izraelem, kam Fischl roku 1949 odešel. Nit komplikovalo i Aniččino zhoršující se zdraví. Fischl se s Langerovými znal od války a s myšlenkou na knihu si dlouho pohrával, důsledně připravovat ji však začal až po sametové revoluci, kdy bylo Anně už skoro devadesát. Nepamatovala si na všechno, někdy z Fischlových otázek vyloženě „utekla“. Nakonec víc než o sobě mluví o Františku Langerovi, až po jeho boku považovala svůj život za naplněný. Byl to moderní svazek: bylo jí sedmatřicet, když v Paříži na prahu druhé světové války poznala o patnáct let staršího plukovníka a spisovatele Langera, jehož předchozí manželství formálně ještě neskončilo. Ale řečeno s Aničkou: Co jsou léta proti lásce?
Fischl text výrazně dotvářel a rozvinul, často i delšími pasážemi, takže z hovoru jsou vlastně společné memoáry. Vypovídají o lásce, přátelství a o době, která se chvílemi zdá jaksi cudnější a okouzlenější. Má však i ostré tóny: předválečné protižidovské nálady, rozhádanou emigraci, poválečnou duševní mizerii plnou tragédií (včetně věznění Langerova syna) i tichého trpění.
Hovory s Aničkou vznikaly nelehce, ba silou vůle, což je občas vidět. Nejde o knihu zásadní ani objevnou jako spíš citlivou, skromnou, láskyplnou. Což nakonec stačí.

Specialitou Viktora Fischla jsou „knížky odposlouchané“, zapsané po paměti z vyprávění jiných. Tak vznikly jeho Hovory s Janem Masarykem i záznam vzpomínek Karla Steinbacha. Stejnou metodou zachytil spisovatel i vyprávění Anny Ludmily Langerové, ženy spisovatele Františka Langera. Jsou to jen kousky osudu, ale kousky výmluvné, mířící k přesné charakteristice. Nahlížíme do pěkného vzájemného vztahu, seznáváme životní styl, poznáváme přátelské vazby. Doba, i když vyznačená chůzí po tenkém ledě poměrů, zůstává v povzdálí. Podstatní jsou lidé a jejich přátelství. Milá kniha.