Dagmar Urbánková (1972), básnířka, prozaička, ilustrátorka a výtvarnice působící v divadle Minor, vydala na sklonku roku 2010 v nakladatelství Baobab již svou třetí autorskou knížku pro děti. Zůstala v ní věrná postupům, které se jí osvědčily v předchozích dílech Byl jednou jeden dům (2004) a Adam a koleno (2007). Chlebová Lhota vychází z jednoduché příběhovosti, silného výtvarného nápadu, který prozrazuje scénografickou inspiraci, a s ním korespondující jazykové hravosti.
Poetický mikroprostor Chlebové Lhoty autorka doslova uhnětla, upekla a spletla z různých druhů pečiva. Zabydlela jej postavami a mobiliářem pečlivě vymodelovanými z chlebové střídky a z útržků textilií. V knize kombinuje ilustrace s fotografiemi aranžovaných objektů a komiksovými sekvencemi. Typografická úprava s využitím psacího písma posiluje stylizaci textu coby vesnické kroniky, odrážející chvíle všední i výjimečné.
Obyvatelé Chlebové Lhoty představují idylické sousedské společenství, v němž jeden nezištně pomáhá druhému. Výjevy z jejich každodenního života jsou přibližovány prostřednictvím kronikářských zápisků, jež pořizuje během dlouhé zimy vesnický učitel Jan. Autorka přitom využívá kontrastního kompozičního principu, kterému ovšem vtiskává pečeť sjednocujícího prvku: ve Chlebové Lhotě se propojuje statické uspořádání vesnice (rodáci zde „vykynou“) s dynamickým přeskupováním (vítr, který může přivát nové domy či obyvatele, tak jako Janovu ženu Jasmínu či přítele Paka), tradiční s moderním, staré s mladým, domácí s exotickým. Postava všeuměla Paka, kterého do zasněžené Chlebové Lhoty s bochníkovými domky přinesl vítr přímo z prosluněného mořského pobřeží ve Španělsku, je obklopena aurou cizokrajného tajemství. Je to však právě on, kdo se vynalézavým kutilstvím a pohostinnou povahou podílí na udržení stability a družné atmosféry ve vesnici. Stejnou roli plní také nejstarší obyvatelka Chlebové Lhoty, bába Patková, která střeží tradice, ale zároveň se nebojí přijímat i nové podněty.
V přehršli úsměvných i ztřeštěných nápadů se stále klene jako hlavní motiv hodnota sousedské pospolitosti, kvůli níž stojí za to přetrpět nevlídné zimní vichřice, sužující Chlebovou Lhotu, a raději vymýšlet další způsoby, jak přátelské svazky udržet a posílit. Recept na paellu podle Paka, jíž lze rychle pohostit nečekanou návštěvu, je v knize připojen i s lákavou fotografií!
Urbánková si pohrává s obrazy, představami, jazykem. Hravost okořeněná nonsensovým humorem je dnes téměř nezbytnou výbavou každé dětské knížky, ve Chlebové Lhotě však není pouze módní manýrou, ale předává jasné etické poselství tím, jak přesvědčivě modeluje obraz domova, jehož konstantou jsou mezilidské vztahy.

Česká literatura pro děti prožívá generační přelom, na scénu vstoupili třicátníci se svou vlastní poetikou. Spisovatelka, výtvarnice a divadelnice Dagmar Urbánková (1972) vydala ve svém kmenovém nakladatelství třetí knížku pro děti, příběh o vesnici, která vyrostla z toho, co opadalo z chlebovníku – z baget, z dalamánků a samozřejmě z velkých vypečených chlebů. Nejstarší obyvatelkou Chlebové Lhoty je bába Patková a ta umí prý upéct snad úplně všechno: židle, peřiny, pečivo, lednice… K napsané a nakreslené pohádce nafotil Michal Hladík bábu Patkovou, ale také Paka, učitele Jana a jeho ženu Jasmínu, co připlula ve vaně. František Skála, zdá se, svým Cílkem inspiroval nejen Jana Svěráka ke Kukymu.

„Zdálky pod sněhem vypadá tahle vesnice jako Kotěhůlky nebo každá druhá Lhota. Zblízka se tam ale dějí věci …“ Kronikou obce Chlebová Lhota, kterou pro naši drobotinu napsala a nakreslila Dagmar Urbánková, potvrzuje a oslavuje známé nakladatelství Baobab své založení před deseti lety. Mimo plejádu akcí, různých těch kutění a divadélek, patří k činnosti Baobabu především vydávání dětských knih. A Chlebová Lhota Dagmar Urbánkové se řadí k dílům erbovním. Scénografka, výtvarnice divadla Minor a autorka sbírky básní Fujary kostí spotřebovala k tvorbě Chlebové Lhoty jistě několik kamionů pečiva. Dobrodružství sněhem zapadlých obyvatel, vesnického učitele a kronikáře Jana, báby Pátkové či plavčíka Paka, kterého do české vsi přivály vichry od moře, se totiž odehrávají v samých dobře nakynutých interiérech. Zvláště ta Pátková tu pořád peče – židle, peřiny, lednice i pečivo. Copak se ale stane s chlebovou obcí, pokud přijde Veliké tání? Chlebové drama pro vaše ratolesti se odehrává na půdorysu komiksu a všelijak inscenovaných fotografií, tím nejdůležitějším ale zůstává dobrodružné vyprávění.

„Do Chlebové Lhoty nevedou cesty. Lidi sem přináší vítr, voda nebo vykynou přímo tady.“ To není jazyková hříčka, to je fakt. Chlebovou Lhotu tvoří uskupení několika obydlí - bochníků a z chleba je tu opravdu všechno. Obyvatelé si do střídy svých domků vykusují místnosti, z kůrek stavějí nábytek, vybavení jim napeče pekařka Patková. Text téhle autorské knihy jistě nepřesahuje jednu normostranu, přesto nás stihne kronikář Jan seznámit s historií vesnice, jednotlivými obyvateli i místními stereotypy. Víska do své poetiky vtahuje nebývalou silou, těžko například odolat lamentům staré pekařky nad dnešní dobou, kdy už z nebe nepadá bílá jemně mletá mouka, ale nesemleté žito, oves, kroupy a celé vločky: „Co je s těmi božími mlýny? Nemelou, nemelou…“ S ručně psaným textem se prolínají jemné kresby, místy přecházejí v komiks, za zmínku stojí vizuálně i textově zdařilá koláž Katalog kynutých a lisovaných výrobků. Nejvýrazněji se ale Chlebová Lhota otiskne do mysli inscenovanými fotografiemi textilních loutek v chlebových interiérech. Knihovna se stovkami kůrkových svazků nebo koupelna s vanou z patky obložená vypečenými dlaždicemi jsou zkrátka fascinující, podobně jako snímky zasněžené vesnice. Nelze nad nimi nevzpomenout na Františka Skálu, ale bylo by škoda připisovat to knize jako minus. Připočteme -li nadobyčejně zdařilou retro obálku, neměl by Chlebovou Lhotu minout žádný čtenář, či spíše divák.

Povánočně pustá knihkupectví se znovu začínají zaplňovat. V šedivé zimě lákají nejvíc k přečtení nové dětské obrázkové knihy z nejagilnějšího českého nakladatelství knih pro děti Baobab. Dvě nejnovější kromě pestrobarevných obálek spojuje i velký formát, hravá grafika a to, že je přečtete za pár minut, ilustracemi se ale můžete kochat mnohem déle.
Chlebová Lhota Dagmar Urbánkové hravě kombinuje fotografie a komiks o svérázných obyvatelích vesnice, která vznikla pod stromem chlebovníkem. Imaginativní svět, v němž se její příběh odehrává, je na fotografiích v knize celý vystavěný z chleba. Chlebovou Lhotu tvoří deset bochníkových domů, v nichž bydlí mimo jiné vypravěč – učitel Jan, doktor Bageta, dobrodružný Španěl Pako či nejstarší obyvatelka, pekařka bába Patková. Prostě všichni, koho sem přinesl vítr, voda nebo „vykynuli přímo tady“. Najdete tu i Pakův recept na paellu a katalog kynutých výrobků paní Patkové s cenami uváděnými v droždí. Zábavná kniha nejen na jedno prohlédnutí.