V šesti letech se s rodiči přestěhovala do Prahy. Roku 1941 byla deportována do Terezína a roku 1944 do Osvětimi. Na sklonku války se jí podařilo utéci z pochodu smrti a ve vesničce Postřekov se ji ujala rodina Jahnova, která ji vrátila zpět do života. Krátce po absolvování ošetřovatelské školy v Praze odjela v srpnu 1948 s manželem do Izraele, kde žije dodnes. Vychovala dceru a dva syny.